Obraz Cesta - jako moje životní cesta

Už dlouho jsem nemalovala olejovými barvami.

Fakt je zbožňuju, jsou strašně výrazné a malovat s nimi je požitek, míchají se do sebe na štětci i na plátně téměř samy, ta barevnost je neuvěřitelná. Za mne se s nimi tou barevností nemohou rovnat ani ty nekvalitnější akrylové barvy. No ale nevýhoda olejových barev je, že práce s nimi je děsně, děsně pomalá. Pokud nechcete či neumíte malovat „alla prima“, tudíž všecko tam nasekat najednou, tak jeden obraz trvá v rámci dnů.

Nejen z tohoto důvodu jsem minulé dva roky mnohem častěji sahala po akvarelech nebo akrylech. Ale víte co? Zase se mi ten olejový elán vrátil, a tak představuju dvě zbrusu nové olejomalby. Každá si zaslouží  ještě zvlášť kratší povídání,což zmáknu během dalších dnů, ale tady bych ráda napsala, co je spojuje. Všimněte si, že jsou si v mnohém podobné. Je to styl, který je rukopisem umělce a mění se přirozeně tak, jak se mění vnitřní přístup ke světu, nějaké rozpoložení a životní bod člověka. Stejně jako se vám určitě změnilo písmo od střední školy, jak jste se změnili i vy. Sama jsem byla překvapená tím, jak maluji – jsou to krátké tahy vždy do kříže, které vyvolávají trochu impresionistický dojem (víc je to vidět na té barevnější cestě). Listy jsou pouhým pokládáním štětce, kteroužto techniku jsem si převzala z toho, jak maluju akvarelové stromy.

Cesta je pro mě takovým životním symbolem a cesty maluji strašně často. Cesta pro mne neznamená jen dostat se z bodu A do bodu B, ale je to znázornění veškerého života a jeho procesu.

„slovo cesta je dle etymologických slovníků praslovanského původu. Ve staroslověnském jazyce zněl termín pro cestu cěsta. Slovo pravděpodobně souvisí se staroslověnským slovesem cěstiti = čistit, uklízet. Cestou tedy byla původně označována dráha, která byla vyčištěna od překážek“

Všimněte si, že i na mých obrazových cestách se málokdy najdou překážky. Pro mne ta správná cesta nemá překážky, které by mne brzdily, jen takové, které mne přesměrují na cestu jinou, pro mne vhodnější a míň překážkovou.. Motiv cesty je pro mne filosofie – způsob, jakým se dívám na život. Cesta je něco, co nás vede známou či neznámou krajinou, po čem můžeme s důvěrou kráčet. Vidíme kousek před sebe, ale málokdy vidíme cíl, jen věříme, že tam někde v dáli je. Každý z nás má svou takovou životní cestu. Věřím však, že z cesty se lze i ztratit. Toto ztracení samozřejmě stejně jako při opravdovém bloudění vyvolává smutek, hněv, bezradnost.

V životě nemám mapu, abych věděla, jestli jsem na správné cestě. Dokonce ani nevím, jestli mířím ke správnému cíli. Zde u mě přichází víra v něco nadpozemského, říkejme tomu Bůh, který mne po mé cestě vede k cíli, který je v dobrotě, lásce a krásy božského stvoření. Dělám to, co cítím, že mám dělat a když mne to těší, vím, že jsem na správné cestě, byť třeba ani neznám cíl.

< zpět