První týden v září si u mne jeden mladý pán kupoval obraz. Že je to dárek pro přítelkyni. Když jsem mu za týden volala s dotazem, jak se dárek líbil, dostala jsem odpověď, že to uvidíme až v prosinci, protože je to dárek na Vánoce. V říjnu se mi namnožily žádosti na obraz na přání, který bude dárkem. Takže už i mně došlo, že Vánoce se asi blíží a spoustu z Vás možná přemýšlí, jak sehnat ten nejosobnější a nejkrásnější dárek pro svého blízkého.

A proto píšu tento článek

Obraz jako dárek – na co si dát pozor

U obrazu platí stejně, a nebo mnohem víc: Dávejte si pozor na to všeobecně známé „Kupuji ostatním to, co bych sám chtěl“. Kolikrát se mi stalo, že jsem viděla, jak se zákazník z obrazu raduje a jak se mu líbí a v duchu jsem si kladla otázku, jak na obraz asi bude reagovat příjemce. Někdy jsem to nadhodila i v rozhovoru a dostalo se i odpovědi: „Když se nebude líbit, nechám si ho sám (sama).“ To je poměrně logický postup a asi i výhoda při tom, když se netrefíte do vkusu. Jen úplně nevím, jestli pak dárek plní svůj účel. Není lepší si ten obraz koupit sám pro sebe a tomu druhému koupit to, co opravdu chce, i když to jeho přání je kupříkladu změť kabelů? Vím moc dobře, o čem píšu. Kolikrát jsem na něco koukala a říkala jsem si: Jéžiš, to je tak strašně pěkné. Komu bych to tak koupila, abych si mohla dovolit to koupit? Jestli to máte podobně, řekněme si, dámy a pánové: Teď je nejlepší chvíle koupit něco pro osobu, která je Vám nejblíž, znáte ji nejlíp a ještě nikdy nad Vámi nezlomila hůl: Koupit si dárek sám pro sebe :) a pro manžela tedy spíše tu změť kabelů.

Druhý přístup je milejší. „Moje přítelkyně byla naprosto nadšená z tohoto obrazu, ale už byl prodaný.“ Nebo „Moje manželka naprosto miluje slony. Doma máme spoustu dekorací se slonem“. V takovém případě asi s obrazem nešlápnete vedle a obraz jako dárek opravdu potěší. Máte doma taky někoho, kdo miluje vlky, soby, nebo psy? Kdo má hodiny s plameňákem, polštář s plameňákem, plakát s plameňákem, tričko s plameňákem...takoví lidi se už řadí do kategorie sběratelů a myslím, že to je typický příklad, kdy obraz bude vhodný dárek.

Pozor ale také na to staré známé podsouvání svých myšlenek ostatním. Před tím, než jsem se vdávala, přišel za mnou manžel (tehdy tedy snoubenec).

„Tak máme prý poslat Evě nějakou naši společnou fotografii, jako svatební dar nám nakreslí portrét.“

„Já ale vážně nechci portrét. Nesnáším portréty.“

---asi deset minut ostřejší diskuze o tom, jestli je portrét super, nebo hrozná věc.

„A co bys teda chtěla?“

„No, jestli nám chce něco nakreslit, tak bych chtěla šišku. Takovou nějakou komplexní tužkovou kresbu. “

Manžel se svou kolegyní si nade mnou pak dva týdny ťukali na čelo, proč chci místo portrétu detailní kresbu šišky (kterou jsem nakonec stejně nedostala, achjo. Ale ani ten portrét, ještě že tak).

No prostě, obraz jako dárek je ten nejošemetnější ze všech estetických dárků. Protože u povlaků na polštář, ponožek, konvic, se může obdarovaný alespoň chvíli utěšovat, že se mu ta konvice sice vůbec nelíbí, ale alespoň že si má kam nalít čaj, než si koupí jinou podle svého vkusu. Obraz takovou jinou velmi praktickou funkci nemá.

Ale tak..když se nebude líbit, pověsíte si ho sami :)

< zpět