Tvůj duchovní průvodce

Duchovní průvodci

Dnes mám vyloženě náladu napsat něco oduševnělého. A zároveň něco, co se týká mého malování.

A tak jsem si vybrala trochu esoterické téma. A to jsou duchovní průvodci. Každý z nás je má. Nemusí to být nutně andělé či nějací duchové, či indiánská totemová zvířata a jiné hmotně nehmotné potvůrky, ve které věříte. I ateista musí sklonit hlavu před některými psychologickými teoriemi, například před Jungem, který vyvinul teorii archetypů. Archetypy jsou „postavy“ a jejich role, které fungují jako interakční prvky v psychice lidí po celém světě.

Často se trochu vágně mluví o „osvobození vnitřního dítěte“, o „vyrovnání mužské a ženské polarity v osobnosti“, a podobně. To vše se také trochu týká archetypů. Ať je to jak chce, pravdou je, že my lidé máme vrozenou tendenci si zosobňovat různé vlastnosti a prvky v naší psychice do konkrétních postav.

Pokud to člověk dělá v nevědomé úrovni, nemá příliš spojení a kontrolu nad tímto jevem. Podle mě mnohem lepší je tento proces přivést do vědomí a jednotlivé postavy přijmout do svého života. Jednou z těchto postav je určitě duchovní průvodce, tudíž někdo, kdo pomáhá člověku v jeho osobnostním a duchovním růstu, vede ho za ruku v chaotickém světě, dodává mu víru v sebe sama.

Věřící přijímají duchovní průvodce naprosto přirozeně, duchovním průvodcem je pro ně sám Bůh či různí svatí, v esoterickém pojetí různí andělé, šamanská totemová zvířata a jiné nehmotné bytosti. Stejně jako v jiných oblastech života, jejich víra jim dost ulehčuje jejich životní cestu.

Nevěřící si často zvolí cestu trnitější – protože jsou na ni sami. Já osobně patřím mezi první skupinu, a tudíž díky své víře se nemusím prodírat otázkami jako „Jaký má toto všechno smysl“? „Proč se mi to stalo?“ „Co mám dělat?“ a podobně.

Naprosto nezáměrně do svých obrazů často zapojuji různé nekonkrétní postavy. Jelikož maluji tak nějak přirozeně a jak chci, vlastně jsem si je do teď nějak více neanalyzovala.

Ale kolem a dokola vidím, že jde o duchovní průvodce. Když si někdo ode mne koupí nějakou „postavičku“, jsem vlastně ještě jednou tolik ráda, než za jiný obraz. Ty obrazy totiž pomáhají lidem přivést do svého života reálného duchovního průvodce, ať už je jeho víra či nevíra jakákoliv. My lidé jsme byli vždycky na ikony. Už od pravěku existovaly modlitební sošky. Nešlo nikdy o tu sošku, ale o abstraktní postavu, která najednou měla tvar a objem a tím pádem se stala reálnou.

Takže když k vám postava na obraze mluví, je vlastně jedno, jestli to mluvíte sami k sobě, nebo opravdu mluví nějaký osobní duchovní průvodce. Důležité je, naslouchat a zařídit se podle toho.

< zpět